Koučování je pojem, který se za poslední roky obalil přímo tajemným obalem. Slovo kouč na nás už
dnes vyskakuje odkudkoliv a mnoho lidí ho prý má napsané na své vizitce.

Kdo to ale ve skutečnosti kouč je? A co se za oným tajemným slovem koučink vlastně skrývá?

K pochopení nám možná pomůže vědět, kdo s tím začal. A nebyl to nikdo jiný než Sir John
Withmore, který se jako automobilový závodník začal zajímat o transcendentální psychologii a její
principy začal používat nejprve při výuce tenisu a golfu, později však zjistil, že uplatnění nového přístupu je i velmi efektivní v managmentu a v koučinku osobního života.

Dnes se člověk může nechat koučovat v několika oblastech svého života. Nejčastěji to bývá v
rovině osobní: témata sebevědomí/sebehodnoty, nebo „zakázky“ typu – „Chtěl bych být
trpělivější/klidnější/disciplinovanější.“

V rovině vztahové – „Jsem dobrá kamarádka/kolegyně/matka/manželka“? Nebo: „Chtěl bych být
trpělivějsí/ lepší posluchač/ umět lépe nastavit hranice/ věnovat se lépe dětem …“

A v rovině pracovní: „Naplňuji své životní poslání? Jdu správným směrem? Jak být produktivnější?
Jakým směrem pokračovat ve své kariéře? Jak začít podnikat?“

Otázek v koučinku existuje nespočet a slovo „otázka“ je v koučinku zásadní pojem. Kouč totiž
neradí. Koučink není mentoring ani terapie. Kouč koučovanému klade otázky, díky nimž koučovaný
dojde přesně tam kam potřebuje. Jeden ze základních předpokladů koučinku je, že koučovaný přináší
obsah, kouč řídí proces.

Na začátku každého koučinku si klient určí zadání každého sezení, a pak společně klient s koučem
dojde k cíli. Nachází se nová řešení, možnosti, souvislosti, uvědomění. Někdy se může stát, že člověk
přijde s konkrétním cílem, ale v průběhu koučování se začnou objevovat další témata. Běžnou praxí je,
že si člověk určí „dlouhodobý cíl“ a na něm potom pracuje například šest sezení. Každé z nich pak má
svůj „podcíl“, který směřuje k dlouhodobému cíli.

Takže, v první řadě, pro úspěšný koučink, člověk potřebuje mít odhodlání něco změnit, nebo se
někdě posunout či rozvinout. Mezi sezeními, která se odehávají například jednou za měsíc klient
zpracovává na co přišel, uvědomuje si další souvislosti, ale také pro cíl něco aktivně dělá. V koučinku
nezůstáváme u myšlenek a slov, ale jdeme do akce. Jinak by se těžko dostavil žádaný posun 🙂

Samotná proměna potom potřebuje čas a energii. A někdy i velkou dávku odvahy. Ono totiž když
nějak žijete velkou část svého života a najednou se rozhodnete uskutečnit změnu, nemusí to být vždy
jednoduché. Bude vás volat vaše staré já, budete sklouzávat do starých vzorců – ze začátku možná jen
pozorovat a stávat se sebe-vědomějšími. Navíc tím, že si začnete více uvědomovat věci, nad kterými
jste se před tím třeba ani nepozastavili, už samo o sobě může být ze začátku náročné. Někteří klienti,
kteří si při koučinku troufnou jít do hloubky například v osobních či vztahových tématech, se mohou
přistihnout, že jakoby se nějaké části jejich bytí doslova rozpadaly – a znovu stavěly. Mně osobně ten
proces připomíná proměnu housenky v motýla. Je fascinující koukat, kam pak až klienti doletí.

Už víte kam chcete doletět vy? 🙂